Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu čest s dravou samicí. S bestií, po jejímž projevu lásky kůže připomínala okultní pentagram. Jestli jste se právě našli, tak se zase zmizte, protože dnes to bude o těch klasických bestiích.

Greymoor je letošní příběhová kapitola do The Elder Scrolls Online, a také zlatý hřeb celé aktuální série Dark Heart of Skyrim. Hřeb proto, že se v něm fanoušci MMORPG vrací do dobře známého Skyrimu. Konkrétně do jeho západní části. Což je podobné, jako když se obyvatelé východního bloku radovali z cesty do západního Německa. Jenže zatím, co naši sousedé v druhé polovině minulého století prosperovali, sledovaná část Skyrimu je na tom spíš opačně. Ostatně ani Solitude, město, kam vás vedou první kroky, není žádný Bonn. Hradby začínají být šlechtě trochu těsné, neboť přímo za nimi probíhá boj o vládu nad celým územím. Obyvatelstvo se postupně mění na krvežíznivé loutky a nebývale silný nepřítel pokukuje po trůnu.

V takové situaci by se rozumný hrdina sebral a zavítal třeba na Summerset, kde by chytal bronz, zlotřilé pobudy a nové tvory do entomologické sbírky. Ale moje postava není rozumná a už vůbec nemá ráda vyšší než pokojovou teplotu. Tudíž se okamžitě vydává prohledat přístav, aby se o pár minut později vetřela do paláce, kde se stává hybným prvkem příběhu. Hlavní příběhová linka má sedm částí, během kterých je třeba najít původce infekčních bouří a následně mu rozmluvit ďábelské plány. Prvních pár misí je hodně obecných a musím říct, že jsem se místy bál o vývoj příběhu. Mám pocit, že seznámení s upíry a následné hledání pomoci u vlkodlaků bylo zbytečně dlouhé. Sice jsem si udělal exkurzi po ledovém kraji, ale jeho zevnějšek už není tak zajímavý.

Jakmile se ale na scéně objeví stará známá Lyris, vyprávění chytí správný rytmus. Pomocnice krmená růstovým hormonem není jediným parťákem. Díky koalici s čestnou sortou upírů pomáhá s misemi bledý Fennorian a nakonec i králova dcera Svana. Čí dech zrovna cítíte na zátylku určuje děj, případně vedlejší guesty. Úderná síla jednotlivých postav se hodí spíš začátečníkům nebo příležitostným hráčům. Pokud jste ve hře strávili víc času než poslanci ve sněmovně a protivníky zabíjíte zvednutím obočí, příliš vám nepomůžou. K náplni misí snad jen tolik, že by některé pasáže mohly být kratší nebo důvtipnější. Vývojáři si tentokrát to lepší nechali na nepovinnou jízdu, a tak mazáky občas postihne syndrom nudy.

I když můj vous nebyl tolikrát oholen, abych se mohl považovat za znalce The Elder Scrolls Online, troufám si pochválit podzemní světy. Z letitého enginu dokážou vyždímat co se dá, když kouzlí s barvami, nasvícením a atmosférou. Blackreach není jen zatuchlou jeskyní, je výletem do jiné dimenze, ve které vládnou „medúzy“ suchým chapadlem. I když mě zápletka honila tam a zpět, jak kyvadlo hodin, do podzemí jsem se vracel rád a s chutí. Až mi bylo líto, že se příběh upíří vzpoury uzavírá tak rychle. Naštěstí vedlejší činnosti herní čas násobí. Užijete si tak taktičtějších částí, boje proti nedávným společníkům a kupříkladu i hledání pokladů.

Hratelně je TESO pořád stejné a nejspíš by ZeniMax lehl popelem, kdyby se ze dne na den stalo jinak. Tudíž řinčení ocele prokládá magie a dovednosti v tradičních oborech jako jsou kovářství, krejčovství nebo alchymie. Jenže řada z vás už nejspíš připomíná barbara Conana, co cestou do vesnice zabloudil na předávání hudebních cen MTV. Proto byl přidán nový cech provozující antikvariát. Pro vás to znamená, že si buď ve slovníku zjistíte význam slova nebo se s magickým artefaktem dáte na dráhu hledače pokladů. Za sebe můžu novou aktivitu jedině doporučit. Potrénujete si smysl pro orientaci, poznáte detailněji nové prostředí a jako bonus si vyzkoušíte zajímavé minihry. Zatím jsem pouze archeolog zelenáč, ale už se můžu pochlubit novými recepty a zbraněmi.

Greymoor potvrzuje, že pravidelná rozšíření mají význam. Každé si prozatím našlo originální tvář, atmosféru a důvod existence. Západní Skyrim je mi skutečně blízko, protože čarodějnice, vlkodlaky a upíry mám v žebříčku oblíbených potvor hodně vysoko. Navíc je to celé temné a lehce hororové. I při delším hraní přetrvává chuť po plnění druhořadých záležitostí a touha objevit i ta nejzapadlejší zákoutí. Jediné, co mi skutečně hodně vadí, je až příliš časté načítání. Titul je schopný projít během deseti minut i pěti načítáními. Zpravidla chvilkovými, ale z pohledu dění na obrazovce zbytečnými. Bože, chci jen projít chodbou, nežádám o úvěr na koupi fabriky, tak proč tolik zdržování?

TESO mají dlouhodobě dobrý dabing, kvalitní soundtrack a nesmrtelnou hratelnost. Bohužel jejich hybné ústrojí už začíná být lehce opotřebované. Velikost světa, jako celku, rozhodně nedovoluje z grafiky udělat moderní epopej. Na druhou stranu hardware konzole by si určitě dokázal poradit s nedočítáním textur, v tomto případě sněhu. Jakékoliv chyby jsou vždy kosmetického rázu a rozhodně vás neodstaví od hraní. Jen by to trochu přikrášlené bylo ještě lepší.