RECENZE: Super Mega Baseball 3

Je příjemné vidět, že značka, které jste na začátku z jakéhokoli důvodu moc nevěřili, pěkně roste a na trhu se jí daří. Dokonce se těšíte na její další díl, samozřejmě pokud vám ho vývojáři necpou co půl roku. Ideální je dodržet mezi díly časový odstup, aby si hráči mohli každý díl náležitě užít a vy, jako vývojáři jste měli dostatek času zapracovat na pokračování. U sportovních her toto platí dvojnásob, i když chápu snahu her s oficiální licencí každý rok přinést jeden kousek, který bude reflektovat aktuální situaci a složení týmů.

Nic takového nemusí trápit studio Metalhead, jejichž baseball žádnou oficiální licenci nemá, a přesto si každý díl zatím dokázal připsat kladná hodnocení u kritiků i hráčů. Třetí díl se na tento trend rozhodně pokusí navázat a jak jsem zmínil v úvodu, přichází po dvou letech od druhého. Času tak byla spousta a nabízí se otázka, kolik novinek dokázali vývojáři dodat.

Část, která se s každým dílem rozšiřuje nejvíce, je nabídka herních módů. Posledně jsme dostali možnosti hrát multiplayer, na což vývojáři letos navázali a přidávají Pennant Race. Ten je splněným snem pro všechny organizátory turnajů, protože je možné si vytvořit zápolení na míru až pro 32 hráčů. Chybět nesmí ani gaučová varianta zápasu, k níž hra vyzývá. Škoda jen, že stále není možné si zahrát pouze a jenom homerun derby, aby se konečně ukázalo, kdo to s tou pálkou umí lépe.

Já trávím nejvíce času hraním sezóny proti AI, takže mi největší radost udělalo přidání režimu Franchise. Můžu si vybrat libovolný tým – zde upozornění, dobře vybírejte, protože statistiky každého týmu hrají větší roli, než tomu bylo dříve – a hurá do nekonečného hraní. Oproti klasické sezóně můžeme hrát několik po sobě jdoucích sezón, tudíž bude třeba hlídat kontrakty s hráči, jejich odchody do penze, a tak bude třeba zajistit dostatečně kvalitní náhrady. Jenom vítězové dostanou kapitál navíc, což se při plánování zlepšování hráčů v rámci tréninků bude jistě hodit. Režim tak přidává trochu toho managementu, ovšem není moc složitý a příjemně doplňuje sezónu i lidem, co jinak tyhle věci moc nemusí.

Dění na hřištích také doznalo několika změn, a dokonce se výkony na hřišti dokáží promítnout do vlastností samotných hráčů. Pokud se třeba některému nebude dařit odpalovat nízké nadhozy, bude to vědět a každý takový nadhoz bude méně častěji končit kloudným odpalem. Stejně to funguje na nadhazovače, no prostě na všechny hráče na hřišti, takže si na to určitě dávejte pozor.

Na základě zpětné vazby od hráčů tvůrci „poštelovali“ obtížnost nejnovějšího dílu. Stupnice stále nabízí možnosti hru ideálně nastavit od 1-99 (easy – nehratelné), ale tam kde jsem loni exceloval někde kolem hodnoty 50, jsem se letos podstatně více zapotil už kolem 30. Je to dáno tím, že byl mírně upraven systém nadhozů, což je, jak všichni jistě dobře vědí, základní kámen každé výhry. Kdo není schopen hodit kvalitní strike, ale zároveň natolik komplikovaný, aby dokázal pálkaře vybídnout k odpalu i v případě ballu, nemůže pomýšlet na vítězství.

Letos dá takový nadhoz opravdu zabrat, ale na druhou stranu to podstatně lépe navozuje uvěřitelnější zážitek, protože ač se to nemusí zdát, Super Mega Baseball je série, kterou bych si troufl označit za simulátor toho sportu. Trénink dělá mistra, stejně tak statistiky nadhazovače také dokáží pomoci k vítězství. A kdo bude potřebovat půjčit lepší ruce, nechť si ubere obtížnost. Variabilita je i letos hodně široká a každý si dokáže udělat ideální výzvu na míru.

A to je z novinek v hratelnosti všechno. Sice tu máme upravený systém pro krádeže met a divoké nadhozy, není to však nic tolik zásadního. Ano, určitě je fajn vidět, že se soupeř více hrne do kradení a člověk musí být více ve středu, ale s kvalitním nadhozem a trošku solidním odpalem by vítězství nemělo vyset kdo ví jak vysoko (samozřejmě v závislosti na obtížnosti). Kdo hrál předchozí díl, dostane se po krátké chvilce i do toho současného.

Dle propagačních materiálů jsem se měl těšit na novou a skvělou grafiku s hudebním doprovodem. Marně jsem však při spuštění vyhlížel logo HDR a ve specifikacích 4K rozlišení. Ani jedna technologie do hry nedorazila, takže ve výsledku hra vypadá stejně, jako posledně. Někdy je možná o něco propracovanější hra světla, ale to je tak celé. Směrem k horšímu se při nadhozech za některých světelných podmínek ubrala jejich přehlednost, kdy není moc vidět, kam se hází, a to je u takovéto hry docela problém. Holt se s tím zájemci budou muset popasovat.

Ani druhé vylepšení, kvalitnější audio, se nepovedlo tak, jak bylo nejspíš plánováno. I když záleží na tom, jaká je konstelace hvězd a fáze měsíce. Někdy všechno pěkně funguje, diváci fandí adekvátně dění na hřišti a rozhodčí dokresluje onen souboj pálkař – nadhazovač. Jindy si však hra řekne, že na to kašle a diváci vydávají jenom monotónní a velice otravný hluk. Musel jsem se vydat do menu a ubrat jim hlasitost, protože jinak se delší zápasy nedali dohrát. U sportovní hry bych totiž něco jako bílý šum opravdu nečekal.