Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to však nemuselo vadit. Jde totiž o klasickou plošinovku se vším všudy.

Originální vydání je už hodně staré. Vyšlo ještě na první Xbox a rozhodně nešlo o prvotinu ze světa SpongeBoba. Nejspíš šlo ale o úspěšný díl, proto si ho THQ Nordic vybralo jako předmět remasteru, který teď vychází pod označením Rehydrated. A řekla bych, že není ani tak důležité, jestli máte rádi specifický humor animovaného seriálu. Postavičky toho moc nenapovídají a Sandy mi snad odpustí, když řeknu, že jsou muži činu. Plně dabované dialogy nemají velký prostor. Jednotlivé světy jsou dost velké, a tak se hratelnost nemusí zdržovat s vyprávěním. Až mě to trochu mrzelo. Mám ráda popichování hlavních postav a tady na něj nezbývá moc místa.

Nedá se nic dělat. Na pořadu dne je záchrana rodné hroudy. Plankton se už po sté pokouší získat recept na krabí hambáče. Dokonce si vytvoří armádu robotů, aby jeho plán došel úspěšného konce. To by však nesměl být malý, hloupý, zákeřný a zcela nepoučitelný. A taktéž nepoužitelný. Robotí invaze se vymkne kontrole a obyvatelé Zátiší Bikin jsou v obležení tupých obvodů. Odvaha velí pozvednou špachtle a vydat se na záchrannou misi. Obstojí SpongeBob, Patrik a Sandy proti přesile? Když jim pomůžete, určitě ano.

Seriál si za dlouhá léta dokázal vybudovat promyšlený svět. Ano. Takový, kde je voda ve vodě a fyzika na utišujících medikamentech. To nevadí. Má to svou neochvějnou logiku. Díky ní se hra mohla proměnit do výběru toho nejlepšího, co žánr trojrozměrných hopsaček kdysi nabízel. Design úrovní. Hratelnost. Zpracování systému postupu. Ani v jednom prvku není originalita, ale Banjo-Kazooie, Super Mario, Crash Bandicoot, Spyro, Conker, Hugo a Lilo & Stitch. Jen v prostředí, kde Očko nemá hospodu.

A tak nechybí sbírání předmětů, které slouží jako klíč k novým úrovním. Rozbíjení totemů a střádání barevné herní měny. Plnění proseb vedlejších postav. Rozšiřování dovedností a, moje nejoblíbenější, návraty do už hotových levelů. Nakonec jsou to postavy. Ony dávají hře značku jedinečnosti. SpongeBob se učí neustále novým věcem. Patrik funguje jako beranidlo proti přesile a Sandy si z westernového lasa udělala nositele spravedlnosti a dopravní prostředek v jednom. V roce 2003 byla obliba plošinovek stále v popředí. Vývojáři s trochou štěstí poskládali obsáhlou žánrovou směs, která může s novější grafikou stále skvěle bavit.

Na jedno prostředí jsem potřebovala asi půl hodiny. Bohužel nejsem ideální měrná jednotka, takže zruční hráči projdou úrovně rychleji. To není na škodu. Udrží si tak tempo, nepřesytí se herní náplní a rychle vystřídají dostupné postavičky. Battle for Bikini Bottom má kouzlo vtáhnout. Z plánované hodinky se nakonec stalo celé odpoledne. Až když mi nedostatek špachtlí zavřel dveře do dalších částí mapy, uvědomila jsem si, kolik času mi boj s roboty sebral. Bylo by ale špatné zaslepeně tvrdit, že jde o dokonalou zábavu.

Z kladného úhlu pohledu ano. Pokud máte správnou náladu, je letní atmosféra hry silně nakažlivá. Havajský soundtrack lehce hýbe bokami a táhne si vás na květinovém laně. Levely jsou náročné tak akorát. Naopak bossové představují výzvu v rozumné míře. Robotické atrapy hrdinů jsou postupně náročnější a rozhodně je nezdoláte na první dobrou. Velkým přínosem je malebná grafika, která na moderní televizi vypadá hodně pěkně. Ne tak jako Crash nebo Spyro. Ale stále lépe než většina dnešní střední produkce. Co je však nejdůležitější, hra má obě možnosti multiplayeru. Nejen na rozdělené obrazovce, ale i online.

Nerada. Přesto musím říct i to druhé. Remaster vylepšuje grafiku, ale staré neduhy nechává. A čím víc času v něm trávíte, tím víc vám překáží. SpongeBob rád připomíná, že neumí plavat. Není sám. Ostatní postavy jsou na tom podobně a kdykoliv spadnou do „vody“, jsou paralyzovány. Jako na potvoru je vždy na blízku nepřítel nebo díra. Takže i když tekutina život neubere, následky pádu do ní ano. Velice špatně vyřešené jsou hranice úrovní. Špachtle jsou často v místech, kdy chybný krok vedle znamená respawn námořní rukou. Dva režimy kamery? K ničemu, protože aktivní stejně nesleduje postavu správně. Avšak. Podobné se dá vytknout většině plošinovek ještě dnes.

Osobně mám značné problémy s některými prvky ovládání. Tobogány ráda svedu na špatné ruce, ale zbraně vyráběné z bublin už ne. Ať už koule nebo řízená raketa, obojí má nepřesné, až humpolácké ovládání. Koule, jako nechtěný bonus, špatně detekuje zásahy. Což je ale možná způsobeno neschopností přesně zamířit. Skutečně by bylo tak náročné, trochu zapracovat i na těchto věcech? Výsledek jasně říká, že nejspíš ano.