Recenze: Pillars of Eternity II: Deadfire – Ultimate Edition

Možná celá řada z vás nechápala, proč Microsoft koupil studio, které je většinu života věrné jedinému žánru. Nebo jste si kladli otázku, proč by měl Xbox chtít tvůrce, kteří na první díl Pillars of Eternity museli vybírat na Kickstarteru. A pokud vám nestačila odpověď v podobě The Outer Worlds, je tu jasná tutovka v podobě Ultimate edice druhého dílu Pillars of Eternity. Izometrická RPG je přesně tím titulem, u něhož vývojáři sázejí jedno eso za druhým, aniž by se hráči zmohli na jediné slovo.

U tak propracovaného titulu se špatně hledá jediný aspekt, který se dá označit za klíčový. Deadfire mě ale nejvíce překvapil systémy soubojů. Nejsou tu jen zmiňované tahy, potyčky v reálném čase nebo lodní bitvy. Celá řada peripetií se dá řešit jen statistikami a psaným příběhem. Od průzkumu prostředí, přes likvidaci pastí, až k průniku mezi nepřítele a tichou likvidaci. Potřebné dovednosti signalizuje ikonka a level. Pak záleží na vás, zda v partě hrdinů najdete někoho dostatečně schopného. Někdy se selhání obejde bez trestu, jindy si budete drbat hlavu, proč jste nevybrali někoho jiného.

Titul samozřejmě nemá češtinu, což bude pro mnohé problém. Textu je hodně a velice často jsou volby osudové. Neexistuje jediné správné řešení. Pro diplomaty je výhra podání ruky se sokem. Pro válečníky naopak sokova ruka uťatá. Jak se stohodinovou kampaní protlučete, je plně na vás. Jen pozor na obtížnost a váš level. Úkoly nejsou označeny lebkami pro zábavu a lehce se vám může stát, že váš postup zhatí boss, na kterého nemáte.