Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

Nechte plavat, a to doslova, všechny Černé korzáry, Sindibády a Piráty z Karibiku. Japonské pojetí mořských desperátů je divné přesně tak, jak se na anime žánr sluší. Vedoucí bandy vypadá jako vesnický puberťák, zatímco ostatní členové zastupují archetypy bizarnosti a roztodivnosti. Bujné dívky v bikinách, hromotluci s obrovskými zbraněmi a roztomilí tvorové k sežrání. Neptejte se mě, po jakém ovoci získal Luffy gumové dovednosti, ani co stojí za jeho jizvou na prsou. To je historie One Piece a podtitul World Seeker se k ní příliš nevrací.

Místo toho servíruje nový příběh na Ostrově vězňů. Až v průběhu hraní zjistíte, že drobný kus pevniny má v moci námořnictvo. Pod klamným patronátem ochrany pevně svírá obyvatele a tvrdou rukou bojuje proti všem pirátským hrozbám. To Slamáci zjišťují dříve než brzy a vyjma Luffyho končí okamžitě v žaláři. Jeho útěk možná není příliš hrdinský, ale dává mu šanci poznat odboj a získat další informace o bájných pokladech. Aby se zavděčil svému svědomí a odboji zároveň, musí osvobodit všechny členy posádky. Teprve s nimi je možné vyrazit na dobrodružství, na jehož konci září svoboda a bohatství.

Po grandiózním úvodu jsem si říkala: „Hlavně, ať to nedopadne jako Sea of Thieves.“ One Piece má bohatý svět a nespočet zajímavých postav, které vede spisovatel Eiichiro Oda. Jeho dohled nad scénářem je znát. Kdo zná mangu, rychle pozná staré známé a okamžitě přijme nováčky spolu s celým originem kolem Ostrova vězňů. Padouch je dostatečně výrazný, což pomáhá jasně definovat ty hodné od zlých. Jelikož hra nemá čas vyprávět minulost jednotlivých pirátů, musíte si vystačit s úlomky mezi řádky a dialogovými okny. Textovými dialogovými okny.

Rozpočet na titul asi nebyl příliš velký. Soudím tak kvůli dabingu, který se vyskytuje jen v předrenderovaných scénách. A to je One Piece v původním znění. Zbytek rozhovorů se sestává jen z textu. Emoční dovětek obstarávají batolecí snahy o mluvu, čímž celá hra bolestně tratí na atraktivitě. I když děj není úplně hloupý, tiché rozhovory nedokáží dostatečně vtáhnout. To nemluvím o nechtěném zkreslení charakterů, k němuž mangy neznalý musí dříve či později dojít.

Co nezmůže scénář, to doženou úkoly, které určitě využijí kouzlo otevřeného světa. To jsem vážně napsala? Tak došlo k omylu. Hlavní mise Slamáky postupně provedou celým ostrovem, ale v jádru se změní vždy jen ty lokace. Náplň úkolů se nepříjemně opakuje. Když něco nehledáte, tak dobýváte nebo bojujete. Dostupné možnosti se snaží navodit pocit, že máte na výběr mezi bojem a stealth postupem. Věřte, že nevyvážená umělá inteligence vám nedopřeje tichého průchodu. Buď jste detekováni na stovky metrů nebo projdete pár centimetrů bez zájmu námořnictva.

Nejhorším autorským přešlapem jsou podmíněné mise. Mají pevně definovaný postup. Jakmile ho nedodržíte, jdete znovu. Týká se to jak stealth pasáží, tak bojů. Jediným štěstím zůstává četnost. Nalinkované mise nemají obsahovou převahu, přesto se v ryjí do paměti jako umělý zátaras, který do otevřeného světa nepatří. Nechci svobodu, když si jí mocní berou zpět, jak se jim zamane. Situaci by mohly zachránit vedlejší úkoly, avšak valnou část splníte ještě dřív, než se k nim dostanete. Stačí cestou poctivě sbírat suroviny. To je totiž majoritní artikl úspěchu.

Že už by to chtělo něco pochválit? Souhlasím s vámi. Boje mají něco do sebe a patrně jako jediné dokáží navodit seriálovou atmosféru. Fluffy disponuje hned několika styly boje, které se v průběhu hraní rozšiřují a umocňují. Souhry obyčejných chvatů s gumovými schopnostmi otiskují do hry zábavnou pečeť. Souboje jsou dynamické, animace plynulé a kombinace lehce zapamatovatelné. Je cítit všestrannost a ohled na obyčejné, až začínající hráče. Zároveň ale netrpí ti, kteří v bojovkách vítězí bez ztráty květinky. Otevřený svět je opět téměř bez využití a souboje by stejně dobře fungovaly i v aréně nebo koridoru.

Mé sny o příběhově bohatém pirátském dobrodružství vzaly za své. Z původních obav se nakonec stala touha, po níž volám: „Proč není One Piece alespoň jako Sea of Thieves?“ Na něj si totiž vzpomene každý, když mu z World Seeker zůstane jen hezký svět plný pokladů. Při objevování se dobře uplatní mobilní superschopnosti postavy a již vychválený soubojový systém. Jednotky protivníků se opětovně generují, tudíž o zábavu není nouze. Cestou necestou pomůžete osadníkům, vytvoříte zajímavý předmět a možná uděláte další krok v příběhu. Hezkým zpestřením je administrace posádky, kde vysíláte jednotlivé členy na průzkum nebo na loveckou výpravu.

Na herní zásah do černého je to ale žalostně málo. Hra, která zaujme z větší části jen vedlejšími prvky, nemůže slavit úspěch. Ne v případě, když čerpá z úspěšné a dobře známé předlohy. Nenároční hráči si užijí pestrobarevný svět, hezkou anime grafiku, zvučný soundtrack a zábavné boje. Ostatní si dlaní omlátí omítku z čela, protože uvidí potenciál utopený na dně Mariánského příkopu. Herní náplň pro jednoho hráče je dnes už trochu jinde. Sice ji může nahradit multiplayer, ale to se v tomhle případě nestalo.