RECENZE: NBA 2K20

Témat, o kterých se před recenzí může člověk zmínit je celá řada, a hlavně díky nim se dá krásně natáhnout celý text. Dnes se proto budeme věnovat pojmu bezedný koš, protože by se dal označit za klíčové slovo následující recenze. Kdo si znechuceně odplivl v domnění, že následující řádky se budou věnovat nějakému marketingovému programu pro bezdomovce, může zůstat v klidu. Spojení bezedný koš má i velice seriózní význam pro aktivitu mající pozitivní vliv na fyzickou kondici jedinců.

Druhou odbočkou bude právě probíhající mistrovství světa v basketbalu, kde nám česká reprezentace dělá svými výkony radost, na rozdíl od jiného a mnohem populárnějšího sportu (čímž zdravím naše fotbalisty). Tím se spojení bezedný koš krásně propojilo s basketbalem, což byl kýžený cíl a my se s klidným svědomím můžeme vydat k recenzi na nejnovější basketbalový počin s oficiální licencí od NBA, který mají každoročně na starost 2K Sports. Jejich NBA 2K20 právě dorazilo, takže se pojďme podívat na to, co zásadního přináší.

Jak každý rok chválím prezentaci, tak letos tomu nebude jinak. Pokud v 2K něco opravdu umí, tak je to přinést zážitek z televizního zápasu na obrazovky hráčů. Pomáhá tomu výborná prezentace, skvělí komentátoři, studio a pocit z toho, že se díváme na televizní zápas. S prezentací souvisí také hlavní menu, které nově taktéž doznalo úprav a tváří se o něco více přehledněji. Každý by tak velice snadno měl najít svůj oblíbený herní mód, ať už se jedná o MyCareer, MyTeam nebo MyGM a MyLeague. Nic zásadního tedy nechybí k tomu, abychom se mohli vydat směrem k palubovce.

Na ní jsem letos pronikl o poznání snáz, než tomu bylo zvykem v předchozích ročnících, kdy jsem vás automaticky posílal nejdříve potrénovat. Letos je situace lepší v tom, že základní ovládání je o něco přátelštější, takže se s ním snadněji spřátelíme. Ovšem pořádné ovládnutí, a hlavně zvládnutí všech herních aspektů, bude opět potřebovat čas. Lepšímu pocitu z basketbalu pomáhá přepracovaný systém nejen útoku, ale také obrany, kdy nad oběma činnostmi máme lepší kontrolu. Společně s upravenými animacemi postav celek působí velice hezky a plynule.

Kdo bude mít trpělivost a zvládne všechny finty, bude na hřišti opravdu zářit a tančit. Zastavit takového hráče sice není snadné, ale tady bych chtěl pochválit nový systém obrany, díky němuž se obrana znatelně vylepšila a člověk tak už nemá pocit, že by při bránění byl jenom do počtu. Za to chválím, protože poslední ročníky jsem mněl pocit, že v obranné činnosti jsem na hřišti zbytečný a většinu úkolů jsem přenechával umělé inteligenci. Aktuálně si ale na bránění troufnu i sám, kdy ani přečíslení 2v1 není neřešitelnou a automaticky bodovou situací. Celkový herní zážitek ze zápasů je výborný a jasně dokazuje, proč je NBA 2K v této oblasti velice dobře hodnoceno.

Příběhový režim je letos opět součástí MyCareer a je zase o něco více filmový. Dokonce se snaží poukázat na nelehkou situaci mladých hráčů vstupujících do světa velké NBA. My se tak opět vydáme ze školy až mezi hvězdy NBA. Cestou potkáme celou řadu slavných hráčů jako Idris Elba nebo Rosario Dawson. Asi největší novinkou je možnost vybrat si nějaký z padesáti perků, díky nimž „vyboostujeme“ schopnosti naše hráče. Tuto novinky velice oceňuji zejména proto, že částečně odpadá nutnost grindu, který sem loni kritizoval. A kdo nechce plnit úkoly, ani používat perky, má v NBA 2K opět možnost sáhnout do svojí peněženky a za nějaký obnos si pomoci k lepším výsledkům a rychlejšímu postupu.

Asi největší kritika, kterou budu hře věnovat, se bude týkat mikrotransakcí. Posledních pár let se již ve hře objevují, ale až letos se dostaly do rozměrů, které už se mi nechtějí tak úplně akceptovat. Hratelnost je sice skvělá, ale pokud se ze mě hra za prémiovou cenu snaží vytáhnout peníze na každém kroku, a ještě se za to ani nestydí, nemůže jí to tak snadno projít. V MyCareer není situace ještě tak hrozná, ale jakmile člověk vstoupí do MyTeam, nepřipadá si jako ve sportovní hře.

Nová stylizace více než jasně evokuje, že jsme se všichni dostali do kasina, kde o výhře rozhoduje nejen náhoda, kdy hráč do poslední chvíle neví, co vlastně dostane, ale také obsah naší peněženky. Takhle provokativní gambling jsem ve hře snad ještě neviděl a byť mi normálně mikrotransakce nevadí, tady je to už do nebe volající. A hlavně kvůli tomu, jak se vývojáři nepokrytě staví k tomu, že nás chtějí u hry za 1500 Kč dále obírat, je hodnocení ve výsledku horší, než tomu bylo loni.

A to je určitě škoda, protože řada přišla na poslední a asi nejvýraznější novinku, kterou je zařazení WNBA. Můžeme si zahrát za všech 12 týmů, byť nejsou dostupné pro všechny herní režimy, ale jenom v módech Play Now a Season módu. I tak se jedná o příjemné zpestření, jelikož ženský basketbal má rozhodně co nabídnout a na rozdíl od ostatních her, kam se tvůrci snaží hrdinky cpát za každou cenu je to zde logický krok. Hlavním hvězdám soutěže se dostalo velké péče při jejich zpracování, takže na první pohled jistě poznáte Doris Burke nebo Pam Ward. Zajímavostí je, že WNBA má na starosti jiný tým komentátorů a moderátorů, který však podle mého nedosahuje takových kvalit, jako mužská část. To už je však spíše taková drobnost.