RECENZE: Moving Out

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Člověk si za tu doby, co někde bydlí chtě nechtě koupí nějaké nezbytnosti a k nim přidá hromadu zbytečností. Pak už jenom shání krabice, do kterých všechny svoje cennosti nandá, a nakonec i nějaké dobráky z kruhu rodiny či kamarádů, kteří disponují velkými auty a také mají svaly na to, aby se pod náporem věcí nezhroutili. Ve skutečnosti není stěhování žádný med, což mi jistě dá za pravdu každý, kdo se nějaké akce Kulový blesk zúčastnil. V herním zpracování by to ale taková hrůza být neměla ne?

Dokonce bych si troufl tvrdit, že po vzoru vaření v sérii Overcooked, s níž má Moving Out hodně společného, to bude nejen legrace, ale také velká výzva. Gaučové hraní se opět vrací, a právě stěhování je velkou peckou, na kterou jsem se moc těšil. Už předem mi bylo jasné, že se s manželkou budeme hádat, kdo špatně zatočil a čí je chyba, že čas je pryč a my pořád nemáme hotovo. Herní čas plynul a došlo opravdu k mnoha nelehkým partnerským situacím, ale jelikož se známe a nehrajeme spolu prvně, k rozvodu zatím nedošlo. Při hraní jsme se moc bavili a každý úspěch nás zahřál na stěhováckém srdíčku.

Nejdřív však bylo v rámci úvodního tutoriálu nutné získat certifikát, aby nás firma Smooth Moves vůbec přijala. Osaháme si ovládání, které není vůbec složité, ale nakonec se ukázalo jako největší oříšek. Je potřeba si na pohyb a chování stěhováků zvyknout, což se nám tak úplně nedařilo, a i díky specifickému chování a fungování ovládání nemohu nakonec hru odhodnotit až tak dobře, jak bych si představoval. Jde hlavně o přesnost a navigaci postav skrze domy, byty nebo skladiště, kdy taková postel nebo gauč a dveře velké akorát na ně jsou často velký oříšek a žrout herního času.

Dohromady nás čeká třicítka úrovní, které dále rozšiřují dva speciální režimy. Jeden nás zavede do arkádové herny, kde bude potřeba překonávat pixelové úrovně, v nichž jde hlavně o koordinaci pohybů a přesnost. Ve druhém režimu se připleteme ke spoustě událostí, vyžadujících přítomnost stěhováků, jako je třeba úvodní evakuace věcí z letícího letadla do pod ním jedoucího stěhováku. Vývojáři se při návrhu speciálních úkolů rozhodně nedrželi při zemi (doslova) a to je jenom dobře.

Hlavní úkol každé úrovně je jistě jasný. Vystěhovat potřebné vybavení, které si chce nový majitel vzít domů, což obnáší jeho vyzvednutí a naložení do stěhovacího auta. Některé věci unese člověk sám, na jiné musí povolat parťáka a některé jsou křehké, takže na ty je třeba dávat největší pozor. Výhodou při boji s časem je možnost téměř všechno vybavení házet, a to i ve dvojici, takže to chce dobrou synchronizaci. Jinak věci snadno skončí místo na korbě třeba v zahradě. Nedoporučuji nakládat s místem v autě bezmyšlenkovitě, protože některé úrovně ho moc nenabízejí a není nic horšího, než u posledního křesla zjistit, že už není vlastně kam dát a následně všechno pracně přeskládávat.

Zdejší stěhováci si z rozbitého vybavení domu hlavu nedělají, takže vesele proskakují oknem, aby z něj následně věci mohli házet druhému hráči, který vše lifruje na korbu náklaďáku. Někdy se nám do cesty připlete slepice, jindy sněhulák nebo olejová skvrna. Na všechno je třeba dávat pozor a spousta těchto věcí je součástí nějakého speciálního úkolu. Po prvním dohrání každé úrovně se nám zobrazí tři speciální úkoly, jejichž splněním se dostaneme ke zmíněným bonusovým úrovním. Nejčastěji bude třeba dávat pozor na zvířátka nebo rozbití nějakých věcí, ale také se budeme muset vyhnout schodům nebo průletům okny.

Fantazii a strategii se při hraní meze nekladou a rozhodně při prvním průchodu nevymyslíte to nejefektivnější řešení. Znovuhratelnost hraje velkou roli a naštěstí místní zpracování k ní opravu vybízí. Spoustu úrovní jsme prošli několikrát, možná i víckrát, než je zdrávo. Komu by přeci jenom nešlo pokořit čas nebo nějaký jiný úkol, může si vybrat z několika možností ulehčení hry. Přiznám se bez mučení, párkrát na něj obešlo a přesně tohle je věc, kterou bych velice ocenil u Overcooked, jehož obtížnost mi často přišla hodně přestřelená pro obyčejného smrtelníka.

Moving out na první pohled vypadá, že se jedná o čistě kooperativní záležitost, ale není tomu tak. Ano, hlavní část zábavnosti a hratelnosti je připravena pro kooperaci až čtyř podivných stěhováků (je libo toustr nebo jednorožce?), ale ani v případě, že zrovna nikdo není poblíž nemusíte věšet hlavu. Hrát se v pohodě dá i v jednom hráči, kdy je obtížnost a nošení věcí výborně přizpůsobeno.

Vizuálně hra rozhodně neurazí, spíše naopak a stejně je to také po hudební stránce. Dokonce mě až překvapilo, jak propracovaná je zdejší fyzika, co se demolice a tahání věcí týče. Není vůbec těžké něco převrátit, rozbít a dveře v pantech také nevydrží věčně. K tomu se dá skvělé využít prostředí a není problém něco někam poslat, sklouznout a podobně. Hra tedy nejen že dobře vypadá, ale všechno také funguje, občas až překvapivě a zajímavě.