Recenze: Monster Hunter World: Iceborne

Reálný lov asi nebude příliš zábavný. Se zbraní pochybné minulosti a pověsti stopujete něco, k čemu se musí vystavit doklad. Navíc v určeném období a lokalitě. To často obnáší výpravy v nepohodlnou dobu. Nebo s nepohodlnými kolegy. Pak si ještě musíte dávat pozor, aby ten paroháč byl skutečně jelen, a ne soused Olda. A proto je tu Monster Hunter World. Když dostane spoluhráč po kebuli půltunovým mečem, řeší to omluva. Na lov si jdete, kam chcete, a jestliže při něm dojde záhuby i nějaký ten druh okolo, nic se neděje. A to nejdůležitější, doping „hopsinkovou šťávou“ z Moravy je povolen. Přinejhorším oslovíte váš chlupatý doprovod láskyplným pojmenováním.

Proč ze všech loveckých her upřednostnit zrovna RPG od Capcomu, jsem řešil při vydání. Nebýt tehdy problémů s multiplayerem, posadil bych Monster Hunter World na piedestal nejlepších her loňského roku. Tam se ostatně vyšplhal sám, když ho hráči zařadili mezi nejprodávanější díl série. Po roce a půl má titul za sebou mnoho vylepšení, plnou funkčnost a spoustu speciálního obsahu. Co se lovci potulovali po Novém světě, navštívil jejich řady Geralt z Rivie nebo hrdinové Final Fantasy. Ovšem až teď přichází skutečné rozšíření, s nímž se podíváte do nové oblasti Hoarfrost Reach.

Proč putovat do další neznámé oblasti, když průzkum té stávající proběhl dle plánu? Protože hrozby byly zažehnány jen na krátkou dobu. V ledovém království, kde by i Elsa nasadila chlupatou hučku, vládne neznámé monstrum. Jeho konání bohužel ovlivňuje ekosystém celé divočiny, které tak hrozí kolaps. Oko ekologa nezůstane suché, když mrazivá mlhovina požírá novou výpravu. Já říkám kašlete na příběh a pořádně se vybavte, protože Iceborne je těžká váha. Takový sumo mezi judistickým dorostem.

Abyste do Hoarfrost Reach mohli zavítat, je nutné dokončit základní příběhovou linku a Master Rank povýšit alespoň na úroveň 16. Není to proto, že by ti zlí fotři nechtěli pustit puberťáky na páteční zábavu. Důvodem je vyšší obtížnost, kterou se Iceborne vyznačuje. Z toho důvodu byly upraveny jak zbroje, tak zbraně. Je příjemné naskočit po delší době zpět do loveckého sedla a zjistit, že vaše oblíbené zbraně toho umí trochu víc. Zároveň si uvědomíte, jak obtížně se hledá ztracené tempo. Pokud jste hru delší dobu nehráli, dejte si na rozehřátí pár úkolů. Lépe se rekonstruují spoje mezi souboji, craftingem a průzkumem.

Ale zpět do říše sněhu. Nové území zaujímá na celkové mapě největší plochu. Designéři si dali hodně záležet, aby vám sníh sebral dech. Podobně jako v Red Dead Redemption 2 dělá cesty za postavou. Efekt je ale mnohem důraznější díky bohaté fauně. Bílá deka se tak náhodně boří, tvoří nenápadné obrazce a pouští na denní světlo ukryté stopy. Kontrast se základní hrou je skutečně velký a první minuty jsem si připadal jak v době ledové. Dojmu hodně pomáhají zvířata, jejichž prehistorický vzhled podtrhuje vizi zapomenutého ráje. Iceborne mě utvrdil, že by Jurský svět mohl konečně opustit tropy a zavítat někam na sever.

Zvířectvo je namícháno jak ze starých druhů, tak z nových. Jelikož má série za sebou už poměrně pestrou řádku dílů, stále má z čeho čerpat. Jestli je World vaším prvním setkáním s monstry, těžko je od sebe odlišíte. Divocí zelenáči výborně zapadají do encyklopedie dychtivého lovce a věřte, že při zisku některých trofejí prolijete hodně potu. Jestli bylo v minulosti druhořadé, že má vaše vybavení o jednu úroveň méně, tak nyní vás to může stát život. Důraz na skladbu výzbroje je mnohem důslednější. Sebemenší detail může rozhodnout souboj. Stačí mít vhodně vylepšenou zbraň, nepodcenit brnění a už se štěstěna točí napudrovaným obličejem k vám.

Ačkoliv jsem byl zvyklý, že je třeba zvíře chvíli otloukat, aby ho moje dotírání vůbec zraňovalo, rozšíření má monstra mnohem tužší. Lépe využívají přednosti, dokáží si vás dostat od těla a do poslední chvíle překvapují novými pohyby. A co je nejlepší, nesoustřeďují se jen na Hoarfrost Reach. Nový příběh neoperuje pouze pod nulou. Naopak si s ním obejdete většinu herního světa, tedy dobře známá místa. Čas křivit pysky ale rozhodně není. Sice se vydáte po stopách původních tvorů, ale vývojáři je trochu upravili. Lehce vás tak překvapí novými návyky nebo útoky, které neznáte. V kostce se dá říct, že prostředí přejde na vyšší úroveň. Podobně jako například nepřátelé v druhé Divizi.

Snáze dojdou slávy lehce modifikované zbraně. Jejich řady rozšířily nové kousky, které si rychle zařadíte mezi oblíbené. Přesto nevystačíte jen s nimi. Desítky úkolů nutí k unikátnímu ladění výbavy, což je výborné pro hratelnost, ale horší pro mě. Jsem z těch hráčů, kteří si rádi piplají určitý typ předmětů a nehodlají se jich vzdát. Můj boj, že mi tentokrát není přáno. Lovecké výpravy volají po vyzkoušení všeho, co arzenál nabízí. A musím souhlasit, tudíž se nebojte experimentovat. Možná, stejně jako já, nemusíte těžké zbraně. Přesto jsou místa, kde pomůžou víc než dvojice čepelí nebo kuš. Při kooperačním hraní je situace trochu jiná, protože různé specializace spoluhráčů dokáží vyvážit vaše případné nedostatky.

Herní doba rozšíření se tak může lehce vyrovnat základní hře. Když započítáte i všechny vedlejší mise, obsahuje Iceborne na sto štací. A jelikož každá zabere od pár desítek minut až k hodině, už si můžete začít škrtat dny ve svém diáři. Nebo rovnou pošlete volný čas na hodně dlouhou dovolenou. Samotného mě mrzí, že na hru nemám tolik času, abych mohl z tabule strhat všechny úkoly. Monster Hunter World dokáže opakovaně nadchnout, i když znáte každý kout původní mapy a sebemenší detail všech tvorů.

Vyčítat novému obsahu chyby je dost těžké, protože žádné nemá. Všechny připomínky pramení už ze základní hry a jde spíše o rekapitulaci prvků, na které po vydání nikdo příliš nesáhl. Například kamera dokáže být stále váš největší nepřítel. Zamotat se do vášnivého tanga s potvorou natolik, že nevíte, kde končí její ocas a začínají vaše údy, není problém. Kolize modelů je stále prapodivná a občas kamera ani nemá šanci nabídnout vhodný úhel. Samostatnou kapitolou je grafika, kterou do hodnocení nechci promítat. Ať nastavím jakýkoliv ze tří režimů, stále není obraz dle mých představ. I při volbě rozlišení působí místy neostře. No, a nakonec ten chybějící dabing rozhovorů. Vážně ho nikdo nedodělal? Taková škoda.