RECENZE: Mafia II: Definitive Edition

Herní šoubyznys je třeba oproti filmům ještě mladé odvětví, které má velké věci jistě stále před sebou. O to víc mě zaráží trend posledních let, kdy mají nejrůznější vydavatelé tendence vytahovat staré klasiky a přinášet je hráčům na aktuálních platformách. Těžko říct, jestli je k tomu vede jistota výdělku nebo relativní lehkost co se práce týče, nicméně tento „Obchod s nostalgií“ asi relativně sype. A bohužel se nevyhnul i značce, na kterou hráči v České republice hodně slyší.

Mafie udělala opravdu velkou díru do herního světa, minimálně u nás rozhodně a spousta z nás u ní prožila její dobrodružství hned několikrát. Dozajista jí pomohl také nezapomenutelný a do té doby také nevídaně kvalitní český dabing. O osm let později jsem se dočkali pokračování, které přineslo český dabing také, ale už nešlo tak úplně o českou hru a bylo na ní poznat, že tvůrčí tým je jiný. A právě druhého dílu se týká dnešní recenze, protože než se dočkáme předělávky toho prvního, budeme muset ještě chvilku vydržet.

Vývojáři z 2K Czech tak dali původní kód hry k dispozici kolegům z d3t ltd a ti se následně postarali o vylepšení vizuální stránky hry. Mafia II: Definitive Edition mimo vylepšené grafiky nabízí také kompletní balení hry s obsahem navíc (tři mise). A ano, nechybí ani český dabing. S velkou radostí jsem zjistil, že je původní a nejde o žádnou předělávku, jako tomu bude u chystaného dílu prvního. Drobnou nevýhodu má remaster na konzoli v tom, že spousta hráčů má původní Mafii II z Xbox 360 a díky zpětné kompatibilitě si ji mohou tak jako tak zahrát. Konzolisté obecně jsou pak chudáci ještě v dalším směru, protože si musí vylepšenou edici zakoupit. Pro pořádek a dostatek informací zmíním, že majitelé PC verze na Steamu dostávají tuto verzi zdarma.

S velkým očekáváním jsem se tedy pustil do hraní známého příběhu o tom, jak se obyčejný prosťáček stává součástí Mafie, a dokonce jsem si i mise ještě pamatoval. Tak to bude mít jistě celá řada hráčů, protože jak jsem zmínil, Mafie je u nás opravdu ikonická značka a série. Co i po těch letech funguje na jedničku, je příběh a jeho podání. Potěší i jistá linearita, což je věc, kterou bych dneska ocenil u nových her, jejichž přeplácené otevřené světy mi ne vždycky sedí.

Hned na úvod jsem se lekl, že hraju původní verzi hry, protože na první pohled mi grafika zas až tak oslnivá nepřišla. Naneštěstí jsem v knihovně původní druhý díl také našel, takže instalace a hurá do srovnání. Sluší se zmínit, že originální díl zestárl s obrovskou grácií, a i na 4K televizi vypadá opravdu k světu. Není sice tak ostrý, jak by si zasloužil, ale jinak je na hru pěkný pohled i dneska.

Remaster dotáhl rozlišení k lepším hodnotám, a tak je celý zážitek o poznání ostřejší a jasnější. Není to sice 4K rozlišení, ale i HD a lepší nasvícení jistě udělá radost. Vylepšené textury jsou bohužel to jediné, co je na hře vylepšeno, což je škoda, protože vývojáři mohli opravit aspoň to doskakování textur, který při vyšším rozlišení a ostřejším obrazu bije ještě více do očí, než tomu bylo dříve nebo třeba lehce toporný systém střelby, zásahových zón a krytí.

Vylepšování grafiky navíc někdy nedopadlo úplně dobře. Místy dokáží trochu zlobit animace, které v původní verzi normálně fungují. Jde o různé nedomyšlenosti, které sice nekazí zážitek a klidně by se daly hodit na původní verzi hry, ale tak tomu není. Takže tady si měli předělávači dát větší pozor, protože místy rozhasili jinak funkční hru.

Kde ale udělali přešlap největší je zvuková stránka hry. Jak jsem říkal, dabing je tu s námi stále, ale při cutscénách jsou nějak divně poštelované kanály a lidé mluví jenom z levé strany, takže kdo hraje s prostorovým zvukem, snadno se mu může stát, že postavy na jedné straně scény řvou a na druhé nejsou skoro slyšet. Test na původní verzi potvrdil, že to je opravdu chyba předělávky, protože v ní všechno funguje v pořádku tak, jak má. Hraní čistě na televizi dokáže výsledek trochu napravit.

V ostatních ohledech se žádné změny nekonají, takže kdo bojoval se střelbou a kamerou před deseti lety, jinak tomu nebude ani dneska. Nostalgie sice funguje, ale technické přešlapy dávají hře docela na frak a nahlodávají výsledný dojem. A to sem ještě zapomněl na pády FPS, kterým se bohužel remaster nevyhnul.

Ve výsledku tu tak máme produkt, který je docela zbytečný a rozhodně není lepší, jak originál. Zachránit ho snad může opravdu jenom chuť a nostalgie hráčů, kteří za něj bohužel své peníze utratí. Nebo příliv nováčků, jež mají o hře povědomí, ale z nějakého důvodu se k ní ještě nedostali. Když k tomu pak přidám fakt, že i třetí díl v definitivní edici nedopadl technicky dobře, a to je relativně nová hra, mám dost velkou obavu o první díl, který má opravdové kvality a ve své době to byla neskutečně pokroková hra. Hangar 13 by se možná měl přejmenovat na Hangar 14, protože ta třináctka jim opravdu nosí smůlu a s tím bohužel i naší milované, původně české značce.