Recenze: Draugen

Vyprávět příběh v komorním prostředí a s minimem postav, je kumšt. Potřebujete nejenom silnou dějovou zápletku, ale především dobré dialogy. Úkol pro adventury jako dělaný. A pokud se o něj mají postarat autoři Dreamfall Chapters, jeví se jako předem splněný. Jenže doba sprintuje neustále kupředu a to, co bylo v kurzu před šesti léty, už dnes nestačí. Hlavně, když jste ztratili jistotou v kramflecích.

Během hraní narazíte hned na několik pasáží, které nabízejí zdánlivou volbu ve vedení dialogů. Jde pouze o klamný efekt, jehož vliv na závěr je nulový. Zvolené možnosti pouze určí, co z příběhu se dozvíte, přičemž často lze výběr úplně ignorovat nebo musí být postupně zvoleny všechny možnosti. Příliš se tak neradujte, že se chováte jako intelektuál s nadhledem, protože na konci uvidíte přesně to samé, co sebestředný buran.

Součástí nabídky hry je i soundtrack doprovázený renderovaným herním světem. Určitě doporučuji nechat plynout hudební motivy i mimo hraní, protože doprovod je výborný. Ústředním motivem je cover skladby Den dag kjem aldri, který sahá až do poloviny minulého století. To on určuje atmosféru a ducha celé hry. A nebuďte vystrašeni, pokud se hra rozhodne ignorovat vaše příkazy. Vizualizace soundtracku se dlouho načítá a není možné ji ihned vypnout. Jde však o jediný vážný technických nedostatek.