Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

Abych to uvedl na pravou míru. Jsem si vědom obliby střílečky DOOM a jejího obrovského přínosu pro hororové akce. Bez ní by možná nikdy nevznikl Dead Space nebo F.E.A.R. A to nemluvím o dalších projektech id Software. Bohužel v době prvních dvou dílů jsem měl jiné favority a tři roky starý reboot byl pro mě pouze dobrou střílečkou, kde by démony mohli nahradit zombíci, gumoví medvídci nebo například komunisti. Ti jsou také rudí. A někde mezi tím je trojka. Pomyslná křižovatka kombinující odkaz legendy a modernější grafický kabát.

O jak silnou sérii jde, si dobře uvědomuje také Bethesda. Jelikož se po souhře nepříliš šťastných okolností dostala na okraj propasti, sází teď vše na DOOM Eternal. Urputnost upoutat na pekelnou ságu dokazuje znovuvydání starých dílů, mezi kterými druhé pokračování nemůže chybět. To navíc vyšlo v kompletní edici, tudíž i s datadisky Resurrection of Evil a The Lost Missions. Skutečnost, že celý balík stojí méně než nafutrování v dobré restauraci, dělá ze hry zajímavý artefakt na nepodařené letní dny. I když osobně bych volil spíše večery.

Na rozdíl od rebootu, v recenzovaném případě je výlet na Mars ještě pořád dost hororový. Poté, co se život čerstvě přivezeného mariňáka zvrtne kvůli otevření pekelné brány, nahodí scénář temně dusnou atmosféru, která v prvních minutách ještě dnes staví chlupy do pozoru. Procházení uliček základny, zatím co vám do ucha lidé sténají, ječí a prosí o pomoc, funguje výtečně i po patnácti letech. V rukách dřímáte jen pistoli, všude okolo jsou krvavé stříkance a blikající světla vyrovnává neomezující baterka s nutností dobíjení. Nic víc k nepříjemnému pocitu není třeba.

Jak se rozšiřuje arzenál, ustupuje horor čistokrevné střílečce. Sice občas dojde na nějakou lekačku nebo děsivý výjev podbarvený červenou, ale jde spíše o takové připomenutí, že stále hrajete tak trochu horor. To, kdyby vám posedlí mariňáci a démoni nestačili. V tomto kontrastu se nejvíc projevuje stáří hry. Úroveň postavy se nikam neposouvá. Hrdina má k ruce jen PDA. To slouží jako zdroj číselných kombinací a sekundárních informací. Neměníte mu jeho prostřednictvím trenýrky, nedáváte nadlidskou sílu a už vůbec neblbnete se skiny. Vždyť je vesmírná apokalypsa, kdo chce u ní vypadat jak maškaráda z Ria?

Obdobného ochuzení se dnešní hráči dočkají také u zbraní. Palebná síla je rozšiřována novými zbraněmi postupně, nikoliv upgradem stávajících. A funguje to. Jako přísný dozorce, který dohlíží nad rychlým tempem hry. Nač se zdržovat ve zbytečných nabídkách, nač sbírat fiktivní herní měnu, proč paběrkovat předměty nebo šrot? Nechcete především hrát? Tak zapomeňte na vše, co by z postavy mohlo udělat „originálního likvidátora“. Ani jednou, a to myslím zcela upřímně, jsem neměl potřebu na zbraních něco měnit. Pokud bych už přeci jen mohl provést jednu změnu, došlo by na ovládání.

Přesněji na nabídku ovládající zbraně. Přepínání bumpery bylo na konzolích doopravdy překonáno zhruba pět minut poté, co měla hra kdysi premiéru. V pozdější fázi, když jdou na vás desítky démonů naráz, není příliš komfortní přeskakovat to, co zrovna nechcete. To platí i pro granáty. Moderně jsou chápány jako nouzové řešení, odstrašení nebo jako předskokan vašeho v pádu k nepříteli. DOOM 3 však okamžité použití nedovoluje. Pakliže nepoužíváte zbraň vedle. A že na bruslení v arzenálu není čas, asi nemusím říkat.

Co naopak sdělit chci, je práce s postavami. Celá série je brutální béčko. Ukázka té nejprimitivnější zábavy 90. let, kdy se sarkazmus, ironie, testosteron a gore dávkovaly po cisternách. A i když trojka už lehce podléhá miléniu, s přeživšími zachází stále jako… s dobytkem. Vyjma stěžejních přeživších, končí, nebo mohou skončit, ostatní velice nehumánním způsobem. Upálení nebožáka volajícího o pomoc vám sice nepřidá body u svatého Petra, ale v krutém světě belhavých potvor příjemně odlehčuje vážnější část. Navíc, zobrazená brutalita je možná dnes lehce nekorektní, vizuálně však zcela průměrná. A neprvoplánová.

Když se koukám, co všechno se za poslední dekády v pojetí her změnilo, nemůžu minout chybějící nápovědy. Jakmile titul nemá mapu, ukazatel, vysvětlivky a vodítka, bývá často označován za hardcore nebo zastaralý. Nemyslím si, že absence dotyčných prvků je podstatná pro koridorovou/arénovou střílečku. Problém je v tom, že koridorovky jsou na pokraji vyhynutí. Ať už reboot nebo poslední Wolfenstein, kdysi přímočaré akce rozpínají mapy do několika pater a desítek rozcestí. Nutí ke zbytečnému průzkumu, grindování a potlačují základy hry. Šichta na Marsu vás naštěstí ničím nerozptyluje. Mapy jsou sice po čase lehce okoukané, ale drží si skromnou velikost a rychlý průchod.

Věnovat čas oslavě pětadvacátého výročí značky DOOM, je jako upřednostnit zatopený lom před aquaparkem. Neprojedete se na tobogánu, nečeká vás protiproud a občerstvení je také pasé. Na druhou stranu nestojíte nikde fronty, nenosíte barevný náramek a neotravujete se s nudnými atrakcemi. O přeplněných bazénech ani nemluvím, čímž narážím na absenci původního multiplayeru. Pravdou je, že lom nemá nejčistější vodu a špatně se hledá zpevněný břeh. Občas vás zneklidní rychlejší loďka nebo nabubřelý rybář, kterému plašíte ryby. Přesto má něco do sebe, protože disponuje vším, co chcete. A bez zbytečností okolo.

Vodohospodáři, tedy vývojáři, se navíc snažili grafiku trochu oživit. Xbox One X podporuje 4K a lepší grafické efekty při dobré frekvenci snímků. Pořád je to patnáct let stará hra, ale velice zachovalá. Bohužel péče se nedočkaly všechny textury, a tak můžete narazit na obludný kontrast pixelové stěny a její „vyžehlené“ sestry. Výtky mám také na adresu kamery. Při úkolu s odstraněním barelů je velice obtížné zkombinovat dobrý pohled a ovládání. K soundtracku a zvukům nemám absolutně nic.