Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

Třetí díl Darksiders už jeden dodatek dostal. The Crucible byl primárně zaměřen na boj, čemuž odpovídalo arénové zpracování. Keepers of the Void jdou cestou opačnou a cílí na překážky a logické řešení hádanek. Což je skvělé, protože v základní hře je tato část herních mechanizmů hodně osekaná. Pořádně se dostane ke slovu snad až v poslední třetině, kdy využíváte všechny získané elementy k otevírání bran a posouvání krychlí. A to je žalostně málo.

Vulgrim vás tentokrát zatáhne do plovoucího bludiště čtvercového charakteru. Jediným pevným bodem je střed, z něhož vedou čtyři cesty pro čtyři elementy. Vaším úkolem je využít, co už znáte a za pomoci speciálních sil přetvářet plošiny tak, abyste se dostali k jednomu z menších bossů. Cesty se otevírají postupně, tudíž nehrozí zabloudění či nesprávné řešení překážky. Tento princip dobře využívají zvedající se obtížnosti. V první čtvrtině manipulujete jen s ohněm, ale už v druhé je třeba zapojit blesky. A tak dále, až v poslední části předvádíte kouzelnickou show z Las Vegas.

Klíčem k pohybu herního světa jsou koule vložené v příslušném portálu. Ty reagují na elementy rozdílně. Jeden něco posune, druhý přidá vzduchový vír, další vertikální pohyb. První část proběhnete za dvacet minut. Poslední už zabere víc jak čtyřicet minut. Ne proto, že je větší, ale plošiny jsou natolik komplikované, že vyžadují větší soustředění a řešení v několika krocích. Musím říct, že se mi skládání cest opravdu líbí. Sice občas na řešení zíráte jak pes na novou boudu, ale vždy se k němu doberete, aniž byste rušili sousedy hlasitým nadáváním.

Postupně se přidávají další obtíže, jejichž řešení sice kopíruje to minulé, ale za jiných podmínek a v jiném prostředí. Nedostatek nápadů se tak lehce schová za širokou variabilitu možností Fury. Horkokrevná divoženka má po cestě i četné protivníky, ale mají to marné. Jelikož se do DLC dostanete až po nabytí všech dovedností, je vaše úroveň dostatečně pokročilá, aby démoni končili urychleně tlamou k zemi. Obsahově mám na rozšíření vlastně jen jednu námitku, třebaže hodně důraznou.

Dohromady vás čeká pět bossů. Čtyři ukončují jednotlivé průchody, pátý je capo di tutti capi. Tak se přirozeně očekává, že na něm necháte nervy a tlačítka ovladače. A ono nic. Čtyři vrátní, jak jsem si kamenné hromotluky přejmenoval, padají až příliš lehce. Sice se snaží bojovat elementy, ale jsou příliš obyčejní, nezajímavý a po jejich poražení nedorazila radost. Kde se zasekla nevím, ale získané nové zbraně jsem dostal s lehkostí sexuálního turisty léčícího si pohlavní chorobu. Finální šéf je o něco tužší a snaží se, budiž. Přesto je designově hodně sterilní a oproti základní hře jakoby bez jiskry. Se skonem ze sebe vysype nové brnění, které Fury opravdu sluší.

V ideálním světě, kde jednorožci spásají duhovou trávu i se spícími opilci, by tedy dodatek byl skvělý. Sice se slabším závěrem, ale hratelně osvěžující. Leč nežijeme na takovém místě a tituly vytvářejí studia jako Gunfire Games. Experti na slovo vzatí, jejichž sebedestrukční sklony překonávají všechna očekávání. Poté, co od vydání zlepšili grafickou úroveň hry, přidali původní bojový styl, který se do nového konceptu absolutně nehodí, přikročili k sebepoškozování.

Aktuálně jsou Keepers of the Void hratelní jen za velice specifických podmínek. Jedinci, kteří se vinou vývojářů k DLC dostali ještě před vydáním, končí v druhé části bludiště. Plošiny se totiž neposouvají, ale úplně ztrácí. Hraní po vydání zase končí předčasně v poslední části, kde obdobně špatně reagují plošiny s vertikálním postupem. Za chybou nejspíš stojí špatná kompatibilita nového obsahu se starou uloženou pozicí. Jakmile jsem totiž založil save nový a hru odehrál do potřebného bodu, dodatek bez problémů fungoval. Díky opětovnému hraní jsem si ovšem všimnul chyb, které dřív ve hře nebyly.

Načítání je snad ještě delší, než bývalo. Titul po něm často ztrácí počty snímků a je dýchavičný na textury. Všimnout si můžete ruchů ve zvuku, kdy se dostavuje cosi jako praskání desky. Velice špatně teď funguje Vulgrim a poslední checkpoint. Že jsem byl vrácen na špatnou pozici bych přežil. Že jsem párkrát skončil zaseknutý v objektu, už ne. Při vstupu do arény s finálním bossem vypadává skript, takže jste nuceni spadnou do lávy, aby naskočil. A moje nejoblíbenější: pády do dashboardu a přehřívání konzole. Vůbec poprvé se Xbox One X vypnul, aby, podle hlášky na obrazovce, zabránil poškození zařízení, neboť nestačil chladit.

Tedy drazí vývojáři, děkuji. Rád jsem si zahrál hru znovu, abych se mohl dopracovat k dodatku, který je opravdu pěkný. Jen prosím příště lepší bossy a vynechání těch adrenalinových zážitků. Až budu chtít pokoušet vlastní hranice, svléknu se, vyválím se v medu a půjdu obecně pohoršovat nějakého medvěda do nespecifikovaného přírodního parku.