Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

Studio E-Line Media možná dobře znáte. Před mnoha lety vytvořilo nádhernou adventuru, kde malá holčička musela spolupracovat s polární liškou, aby společně utekly nástrahám mrazivého severu. Stejný celek se rozhodl jít ještě dál. Opět chtěl vyprávět silný příběh. Jen z míst, kterých si dostatečně nevážíme. Do kterých se patrně nikdy nepodíváme. A které, snad nechtěně, často pomáháme pustošit.

Jenže vývojáři potřebovali pomoc. A tentokrát trochu větší. Aby mohla vzniknout sonda do hlubin oceánu, podala pomocnou ruku televize BBC. Konkrétně její tvůrčí část, zodpovědná za seriál Modrá planeta II. Jako další byla zapojena firma OceanX Media. S její pomocí štáby a vědci z celého světa prohledávají, a následně sdílejí, podmořské záběry. Jako poslední, ale neméně důležití, byli přední vědci a experti na podvodní ekosystémy a živočichy. Výsledkem je Beyond Blue a příběh mladé Mirai.

Na první pohled dívka jako vy nebo já. Vlastně ne jako já. Mně by potápěčská kombinéza tak neslušela. Možná proto nikdy nebudu součást nového výzkumného týmu, který za pomoci nejmodernějších technologií sleduje život vorvaňů. Mohutní savci a obdivuhodní obři však nejsou jediní, kdo se usídlil na okraji hlubin. Jak se tým dostává k novým signálům a zvukovým záznamům, objevuje úžasnou strukturu živočichů. A vám hrozí, že už se nikdy nebudete chtít podívat nad hladinu.

I když pár hodin koukáte na štíhlé křivky v neoprenu, osud lidských postav je pouze kulisa. Nerada to říkám, ale vůbec mě nezajímalo kdo studuje, kdo má existenční krizi a koho žerou emoční problémy. Jak jednou navštívíte magické představení korálového divadla, lidské starosti se zdají hrozně přízemní. Až zbytečné a malicherné. Ale rozumím tomu, že autoři nechtěli udělat čistě dokumentární titul. Proto mu dali trable obyčejných dní od obyčejných lidí. Mirai naštěstí funguje jako spojení mezi oceánem, vědci a laiky s ovladačem v ruce.

Jejím prostřednictvím objevujete živočichy. Zkoumáte zvukové záznamy z podmořských antén. Obsluhujete speciální drony, které se dostanou k vodním obyvatelům na pár centimetrů. A objevujete rozmanitost ukrytého ráje. Víte, jak od sebe odlišíte velryby stejného druhu? Jak poznáte jejich rodinné svazky? Beyond Blue má desítky odpovědí. Možná i na otázky, které by vás ani nenapadly. Asi každý z nás někdy viděl přírodopisný dokument, ale tady jste jeho součástí. Sami v praxi ověřujete fakta, která vám následně potvrdí a rozvine hraný mini dokument.

Každý ponor je doprovázený reálnou ukázkou toho, co jste právě dělali. Nikdo vás na odemčená videa nenutí koukat. Vy sami toužíte potom je vidět, protože dotvářejí pocit, že se skutečně podílíte na něčem úžasném. Spojení hry a hraných pasáží je přesně v těch mantinelech, kdy má význam. Dokonce tak velký, že se v určitých momentech těšíte víc na další díl dokumentu než na hraní samotné. Což je ostatně jeden z hlavních škraloupů celého titulu.

Reálné základy jsou krásná věc, ale jdou hodně proti hratelnosti. Na rozdíl od Subnauticy, kde je mořský život jen společník. Na rozdíl od ABZU, kde je vodní svět místem relaxace a vnitřní meditace. Beyond Blue nemůže z útesů udělat Atlantidu. Stejně tak nemůže čarovat s barvami, když prostředí žraloků, kytovců, želv a delfínů je poměrně jednotvárné. Grafickému hávu nepomáhá vysoké rozlišení. Ani HDR nebo pokročilé nasvícení. Místy je obraz hodně plastický a ze hry křičí malý rozpočet. Nebo spíš huláká jak Viktorka. To v případě, že až příliš prozkoumáváte výzkumnou ponorku a záznamy živočichů.

Herně je situace podobná. Mirai kromě pohybu může jen skenovat, ovládat kameru a používat rozdílné typy světla. Povím vám, je to málo i s ohledem na krátkou herní dobu. Časem se začnete nudit, ať fandíte hlubinám sebevíc. Nadšení bojuje se zklamáním. Ten potenciál. Myšlenka projektu a možnosti v rukách většího celku. Všechno tam je. Možná, kdyby si autoři trochu přerovnali priority, mohli by finanční zdroje nasměrovat lepším směrem.

Na dabingu se určitě nemusely podílet herečky Ally Maki, Anna Akana a Mira Furlan. Pro potřeby hry jich je možná i škoda. Jejich práci by zastaly holky ze střední umělecké. Trošku honosně působí také licencovaný soundtrack, dostupný na ponorce. Zajímalo by mě, kolik hráčů si pustilo skladby od Maisey Rika, The Flaming Lips nebo The Edisons. Kolik jich vůbec zjistilo, že tam písničky jsou. Rozhodně to vývojářům nevyčítám. Jen si myslím, že do interaktivního dokumentu jsou podobné věci úplně zbytečné.

První minuty jsem myslela, že Beyond Blue je přesně TA hra, která v nabídce chybí. Už třetí ponor bohužel ukázal, že hráče, v pravém slova smyslu, příliš zajímat nebude. Nesjpíš podobně jako interaktivní hrané thrillery, kde jednou za deset minut učiníte volbu. E-Line Media dala do hratelnosti o něco víc, ale pořád to nestačí. Kdyby vám na konci aspoň zbyl celistvý otevřený svět, ale ani to ne. Můžete se sice vrátit zpět k jednotlivým misím. Vždy ale jen do vymezeného teritoria.