Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

Před sedmi léty přinesl třetí díl hned několik nových prvků. Vedle již zmíněných to byly například první řiditelné lodě nebo simulované počasí, které se nebálo mlhy, deště a sněhu. Odstartovala se éra titulů z období amerických dějin, završila se pouť Desmonda Milese, a to vše pod dohledem nového enginu. Někdo říká, že Assassin’s Creed III patří mezi nejslabší díly, nicméně prodeje říkají pravý opak. Podle nich se bavíme o třinácti milionech prodaných kopií a jasném místu na bedně v závodě o nejúspěšnější díl. Vlastně je s podivem, že remaster přišel až teď.

Tedy minulý rok. Remasterovaný balík třetího dílu, dodatku The Tyranny of King Washington a portu Liberation, byl součástí vrcholné edice Odyssey. Ale dobře víme, jak to s podobnými remasterovanými bonusy bývá, tudíž fanouškům dřívějšího pojetí značky stačilo pár měsíců počkat. Celý obsah čerpá především z druhé poloviny 18. století. To znamená přítomnost hned několika stěžejních momentů, které vedly k revoluci a pozdějšímu vyhlášení nezávislosti. Pro hrdinu trojky, potomka indiánky a Brita, jde však pouze o pozadí, na jehož základech probíhá osobní cesta za pomstou.

Na opačné straně Spojených států operuje Aveline v handheldovém Liberation. Spin-off s první ženskou hrdinkou, který se dostal na klasické konzole až s verzí HD, obsáhl ještě tematiku otroctví. Prostředí Louisiany opět nabídlo širokou rozmanitost lokací a zapojilo do děje převleky. Hratelnost se díky tomu obměnila a kontrast mezi Aveline a indiánem Connorem získal ostřejší hrany. Důležité je, že ačkoliv jsou oba Assassíni ze stejné éry a totožného roku výroby, působí zcela odlišně. A to i v případě, bavíme-li se o provedené modernizaci.

Všechny díly z období kolonizace běží na první generaci enginu AnvilNext. Ubisoft u něj setrval pouze dva roky a pak přešel na jeho druhou generaci. Teoreticky by tak neměl být problém, aby se obsah remasteru graficky přiblížil posledním dílům. Ano blíží se, ale setkání nehrozí. Co na vzhledu upoutá jako první, je nový systém nasvícení a renderování. Obraz má jasnější barvy, lépe pracuje s kontrastem a celou kompozici prodává v učesanějším dojmu. Při letmém pohledu remaster dobře klame tělem, nicméně přišel o část atmosféry. Všudypřítomná čistota nechtěně podkopává chmurnější momenty, které originál dokázal vykreslit mimo město.

Nové stíny jsou ovšem parádní. Ostré jak lokty vyhazovače v nočním podniku a ochotné obejmout i ten sebemenší objekt. Dobrým prezentačním materiálem jsou stébla trávy, na nichž se stíny vlní až s fotorealistickou přesností. Aby také ne, když lokace posílily o hustější začlenění modelů. Bohatší stromy, tráva, keře mimo města, více zbytečností kolem lidských příbytků. Kde to bylo možné, aplikovali vývojáři textury s vysokým rozlišením. Při hraní za Connora můžete lehce odhadnout „funkční stěny“ právě podle textur. Ty s možností vertikálního pohybu jsou uvěřitelnější než ostatní.

Péčí plastického chirurga prošly modely postav. Jejich nové alternace pozbyly většinu ostrých hran, což je zřetelné při scénách s detaily. Místy se vylepšení lehce minula účinkem. Barevné korekce obličeje Aveline připomínají špatně nalíčenou Dorotu a jiskřivé oči Charlese Leeho mě budou ve spánku děsit víc než ješitný úsměv topiče Kruegera. Naštěstí jde o ojedinělé nuance, jejichž pamětihodnost garantuje právě omezená četnost. Z grafického hlediska mám vlastně jen jeden problém, avšak podstatný.

Textury jsou nové nebo alespoň vylepšené, ale v případě Assassin’s Creed III jsou materiály hodně zkreslené. Rozdíl mezi látkami oblečení je tak nepatrný, že jen s velkou dávkou fantazie rozeznáte kůži od bavlny či pytle na brambory. To samé platí pro budovy, jejichž stavební materiál upomínají jen povrchové mapy. Přitom Liberation je o škuner napřed a navzdory podobnému základu, reflektuje materiály mnohem lépe. Vlhké dřevěnky pěkně odráží slunce a zabijácká výstroj ženské ochránkyně práv hýří krejčovskou kreativitou. Možná za to může menší svět anebo fakt, že Liberation už jednou modernizací prošel.

V oblasti celkového chodu pomohl remaster především snímkům. Frekvence je jistější jak na Xboxu One X, tak na obyčejné „jedničce“, kde limit nepadá pod hranici třiceti snímků za sekundu při rozlišení 1080. Na staré chyby se ale příliš nehledělo. Chování umělé inteligence bývá podivné a když vám náhodně neskáče do cesty, zapomene se v nekonečném bludném kruhu. Naskriptované trasy ne vždy drží předepsaný plán, a tak jste občas svědky skutečně komických situací. Beze změn zůstal i automatický systém krytí, který ze srdce nemám rád. Jednoduché přistoupení k rohu nebo aktivování stealth prvků je díky tomu zbytečně zkomplikováno a generuje nechtěné chyby. Závěrem pak jeden pohřeb. Nebožtíkem se stala česká lokalizace, která není dostupná ani pro jednu část remasterovaného balíku. Nejde o to, že by dialogy byly složité, spíše naopak. Ale proč zase chybí ve výčtu jazyků mateřština, když v původním zpracování byla.